I největšímu hlupákovi je jasné, že když chci dobře nakoupit, nesmím sáhnout po první věci, co mi padne pod ruku. I selka před stovkou let měla dost rozumu na to, aby se prošla po tržišti, zjistila ceny, osahala husy, zda mají dost sádla, sedlák prohlédl koňovi zuby a teprve po dlouhém přemítání a vybírání si vybral to, co se mu zdálo, že má (dnešními slovy) nejlepší poměr „výkon vs. cena“.
České instituce, mnohé dodnes, jdou opačnou cestou. Poptávku by nejraději utajily
a když se jim sejde víc nabídek, tak ty nejlepší vyřadí losováním. Komu se to zdá být absurdní minulost, tak před pár měsíci tak vybraly dodavatele na dostavbu depozitáře Národní knihovny v Hostivaři v hodnotě 284 milionů korun . A dnes se tu někdo pokouší tisíce malých zakázek zabalit do jedno balíku zvaného „ekotendr“
a ten darovat dohodnutým vyvoleným.
Léta se tu mluví o boji s korupcí, ale léta my zezdola vidíme, že politici nejenže neumí, ale oni nechtějí.
Maximálně medializovat poptávku může každý - na to není třeba zákon a pokud je třeba někoho nutit, tak ten zákon tu už dávno mohl být. Elektronické aukce tu mohly být už deset let. Se zákonem i bez zákona. Ministerstva přece mohla zakázky soutěžit elektronicky a co nejvíc transparentně i bez zákonů.
Jestliže mám mluvit o nějakých souvislostech na téma „Elektronické nástroje v praxi veřejných zakázek“, pak stačí říct jedno - elektronika je dobrá, ale vše je v lidech. Pokud je něco třeba měnit, pak jsou to lidé. Statisíce lidí už hezkých pár let na internetovém serveru Aukro draží ponožky, ubrusy, obrazy či auta. Nepotřebovaly
k tomu semináře, zákony ani vyhlášky. Každému, kdo má rozum, dojde, že když chce dobře prodat nebo koupit, tak nejlepší je jít s tím na veřejnost.
Nástroje mohou být v průběhu dějin různé - od vybubnování na návsi, přes poptávku
v tisku až po dnešní internetové aukce. To důležité je v lidech.
Je to hlavně chybějící odpovědnost odpovědných za dobré, co nejlepší hospodaření
a stále slabý tlak veřejnosti na to, aby se nám odpovědní zodpovídali.
Jak kdosi řekl: „Zdroje tu jsou.“ Jen je na nás, kolik si z nich necháme rozkrást. Kolik peněz vyhodíme do větru jen proto, že neumíme dobře spravovat veřejné peníze.
Děkuji za pozornost.
Tomio Okamura