Bývalý šéf švédské pobočky farmaceutického gigantu Eli Lilly John Virapen umí vydělávat peníze. Před třiceti lety je množil díky korumpování lékařů a státních úředníků. Dnes mu je vydělává kniha "Nežádoucí účinek – smrt", kterou o tom, jak to funguje mezi výrobci léků a lékaři, napsal.
Z přiznání korupčníka se stal celosvětový bestseller. A taky dokonalá mapa korupčních praktik ve farmaceutickém byznysu.
Virapen začínal banálními dárky, když lékařům představoval své léky: květiny, kožený diář, tužka...
Pokračovalo to drahými víny a nákladnými dovolenými. Na konci byla jachta pro úředníka, který povolil registraci kontroverzního léku Prozac. A právě tady je kámen úrazu. Spirála peněz, jimiž výrobci léků ovlivňovali lékaře, se roztočila natolik, že to už firmám až příliš nabourává rozpočty.
V době krize šetří i bohaté farmaceutické firmy, takže příběh Valeantu, který tento týden popsala MF DNES, je dost možná už trochu výjimečným svědectvím o končící éře přímého uplácení.
"Jsem rád, že jste to popsali, protože takto to prostě chodí," komentoval to šéf jedné české pobočky významné farmaceutické firmy, s nímž jsem o příběhu Valeantu mluvila.
A propos, lékaři. Je snadné říct: Hrůza, nechají se uplácet! Jenže dá se odsuzovat někdo, komu nabídnete zlaté jablko naprosto za nic, že po něm sáhne?
Je to tak jednoduché. Pacient nutně potřebuje lék. Léků je přes osm tisíc. Který vybrat? Podle čeho se rozhodnout, když účinky jsou víceméně stejné? Podle ceny?
Myslet na napjatý rozpočet zdravotní pojišťovny? A proč, když z toho, že lékař pojišťovně předepsáním levnějšího léku ušetří, sám nic nemá?
Podle čeho vybrat lék?
A jsme u jádra problému. Dokud někdo lékaře finančně nezainteresuje na tom, aby v situacích, kdy má na výběr z několika léků, zvolil ten nejlevnější, nebude mít žádný protikorupční program úspěch. Výrobci léků jsou vždycky o krok napřed a umějí vymyslet skvělé kličky, jak zákazy a nařízení obejít a svůj výrobek doktorům vnutit.
Avšak pozor: všichni lékaři se nedají házet do jednoho pytle. Znám takové, kteří si od firem nevezmou ani tužku s logem, aby nebyli v podezření, že jsou zkorumpovaní.
A znám jiné, kteří s úsměvem vyvěsí v ordinaci reklamu na kdeco, vyinkasují peníze a pak: "Túdle!" Předepisují pacientům dál jen to, čemu sami věří.
Ale jsou i takoví jako jedna krční lékařka, která mi psala antibiotika na zánět dutin, zarazila se, vyhodila původní recept a se slovy: "Aha, teďka píšeme toto..." orazítkovala recept s nejdražším antibiotikem.
Na tom se nic nezmění, dokud lékaře někdo neodmění za to, že když mají na výběr, zvolí levný lék. Nebuďme však naivní: ani pak nezmizí pokusy výrobců o ovlivnění lékařů. Léky nejsou nic jiného než trochu specifické zboží, a když nemáte jinou možnost, jak je prodat, než naklonit si lékaře, který je předepisuje, budou v tom firmy pokračovat.
Vzhledem ke krizi však budou nové metody sofistikovanější. Výrobci dobře vědí, že lepší než dávat někomu peníze na ruku a riskovat soud je, když za pomoci argumentů, studií a osobních známostí přesvědčí lékaře, že lék je dobrý. Pak firma nemusí utratit na úplatcích ani korunu a lékař její lék bude předepisovat. Nenapadnutelné.
Přitom důsledky na zdravotní pojištění (dražší léky) a na pacienty (třeba lék s horšími vedlejšími účinky) jsou stejné. Pacient se prostě nikdy nedozví pravdu, proč mu lékař předepsal zrovna tento lék.
Nezbývá než doufat v to, co říká mluvčí lékařské komory Michal Sojka: "Neznám lékaře, který by záměrně dal pacientovi něco, co mu uškodí."
autor: Lenka Petrášová
Mladá fronta Dnes